Ukázka z knihy - Paula Brutona:    "svazek 4, část 1"

D Ů L E Ž I T O S T    M E D I T A C E

Pro přepracovaného duševního pracovníka nebo unaveného fyzicky pracujícího člověka je meditace nezbytná, neboť dává nádhernou úlevu tím, že vytváří malé, tajné místečko uvnitř něho samotného, kde nečestný svět bude mít menší možnost ho zraňovat, události života menší schopnost ho deprimovat. Mimo to, on potřebuje meditaci nejen proto, že neustávající zevní činnost nepostačuje, nýbrž také proto, že meditace vynáší z podvědomé zásobárny nečekané myšlenky, které mohou být právě těmi, které předtím vědomě hledal, nebo mu poskytuje náhlé intuice, které řeší zmatené problémy.

Je faktem pouhého pozorování, že většina západních lidí prožívá svou bdělou existenci od rána do večera, aniž by nalezli několik minut - nebo do konce aniž by stáli o to je nalézt - pro osvobozující praxi meditačních cvičení. Jsou prakticky vězni pěti smyslů a myšlenek, které vznikají z každé smyslové činnosti. Tato skutečnost je politováníhodná. Neboť jak mohou doufat, že budou pěstovat vyšší život, když zanedbávají tuto základní pomůcku?

Pravda je, že to, co se lidé snaží nalézt v mnoha knihách, na ně čeká v nich samých, aby bylo nalezeno pravidelným cvičením umění meditace.

Představa nebo víra, že musíme někam jít, s někým se setkat, něco si přečíst, abychom dosáhli nejcennější naplnění života, je prvním i posledním -omylem. Na konci, stejně jako na počátku, nemusíme dělat nic jiného než poslechnout starý příkaz HLEDĚT DO NITRA.

Oddělit mysl od těla není normální a obvykle je nežádoucí. Ale osvobodit mysl od tyranie těla je naprosto nutné a lze tomu napomoci pravidelným cvičením meditace.

Pravdě, která je potřebná pro okamžité a dočasné použití, se dá naučit z knih o od učitelů, ale pravdě nejvyššího odhalení je možné se naučit pouze sám od sebe a v sobě meditací.

Jestliže se v člověku něco probudí, nějaké vážné nutkání, aby rozvinul více ze své duchovní přirozenosti, pak cvičení meditace je jedním z nejlepších způsobů, jak začít.

Pro práci na přetváření charakteru a rozšiřování vědomí je cvičení meditace nepostradatelné.

Člověk, který má sklon k netrpělivosti, podrážděnosti a zlosti, potřebuje meditaci ještě více něž ostatní lidé. Potřebuje její harmonizující účinek na celou osobnost, její uklidňující dotyk na temnější impulzy a vášně.

Jak můžete vykonávat boží vůli, když nevíte, co boží vůle je ? Jak ji můžete znát, dokud nejste schopni být ve styku s Bohem? A jak můžete navázat s ním styk, když neumíte jít hluboko do sebe v meditaci?

Mysl, která je naplněna předsudky automaticky odpuzuje pravdivé myšlenky, které do ní nemohou proniknout. Proto dáváme takovým lidem jógu, aby svou mysl ukáznili.

Pokud je mysl necvičena a její myšlenky se bezuzdné pohybují, potud člověk nepozná mír a vyrovnanost.
    Nemůžeme dojít k jasnému uvažování o životě, dokud dovolujeme, abychom byli nadměrně zneklidňováni touhami a přehnaně vyváděni z klidu zklamáním. Proto je zapotřebí jógy.

Západní člověk se musí naučit jak skončit ten nekonečný neklid, tuto denní netrpělivost něco dělat, musí věrně a pravidelně cvičit, jak „čekat na Pána“ neboli meditovat. Tak se naučí spoléhat stále méně na své vlastní omezené zdroje, stále více na zdroje Pána – to jest na zdroje svého Nadjá- nekonečnou moudrost, sílu a milost.

Jóga není systém pro rozvinutí osobní zdatnosti za účelem většího úspěchu ve světském životě, ani terapie, prostřednictvím, které se lze zbavit nemoci. Ti kteří ji tímto způsobem uvádějí, nepocítili ani jejího ducha, ani nepochopili to nejdůležitější, co nabízí.